mik3sh:

Kdybych se vás zeptal na tuto otázku, co byste mi odpověděli? Zamyslete se.

Musím do práce. Musím se postarat o rodinu. Musím ven se psem. Určitě jsem spoustu možností vynechal. Jedno jediné bude mít 90% procent vašich reakcí společné. Nejspíš už tušíte co (ono je to díky tučné mu textu dost patrné). Společnou mají vyšší moc, která nás nutí něco dělat a my prostě MUSÍME. Něco vám řeknu, ale pšt, nesmí nás slyšet.

Žádná taková moc neexistuje.

Je to jen v naší hlavě. Malá omluva pro to, co děláme. Takový náš vnitřní alibismus. Já nic, musel jsem. Velice často to používám už od dětství a ani jsem si to neuvědomoval. Musím se stalo mou součástí. První, kdo mi naboural ideály o vyšší moci byla moje manželka, která se mě často ptala: “Proč musíš, copak ty nechceš?” Tím mě vždy spolehlivě vykolejila a já jsem znejistěl. Marně jsem se obracel na onu vyšší moc, ale najednou, jako by tam nebyla. Chtěl jsem, aby mi vysvětlila důvod toho, proč musím. Bere zodpovědnost za můj život a když ji potřebuji, je pryč. Nikdy tam ani nebyla.

Otázka v úvodu, je jen příkladem. Místo vstávání si doplňte cokoli, co děláte. Věřím, že když najdete odpověď, slovíčko musím se z vašeho slovníku velice rychle vytratí.